blíží se prezidentské volby. Než půjdeme volit, zkusme se zamyslit, co je pro každého z nás prioritní – a podle toho pak se svým hlasem naložme. Fialův kabinet představuje svými kroky pro mnoho z nás velikou hrozbu. Zkusme jí čelit, než přijdeme i o poslední chabou šanci na odpor.

Nyní tedy již známe seznam těch, kdo se utkají o Hrad. Podívejme se na některé z nich (v jiných statích pak více prostoru věnuji i kandidátům, jež v tomto textu opomíjím – a jejichž účast pokládám za marginální) trochu blíže, a začněme vládními kandidáty.

Jedno je jisté: ODS, TOP09, KDU–ČSL, STAN a Piráti nejsou schopni shodnout se na jediném jménu kandidáta na prezidenta republiky. Pokusme se nyní rozklíčovat, kdo koho podporuje. V případě Danuše Nerudové je zřejmé, že má podporu zejména ze strany Pirátů. Ve vnitrostranickém referendu se pro ni vyjádřilo nejvíce hlasujících, a to 29 %.

Naopak TOP 09 preferuje dlouhodobě Pavla Fischera. V únoru 2018 tato strana vyjádřila v senátních volbách podporu právě Pavlovi Fischerovi, Markovi Hilšerovi a Jiřímu Drahošovi. Miroslav Kalousek opakovaně vystupuje proti kandidatuře Petra Pavla pro jeho minulost.

Hned o několika kandidátech se uvažovalo v ODS. Ambice měli Miroslava Němcová, Miloš Vystrčil – a jednu dobu se mluvilo i o samotném Petrovi Fialovi. Marek Benda se v květnu 2022 nechal slyšet, že „si zasloužíme, aby příští prezident nebyl členem KSČ.“ Rozhodně se tak vymezil vůči kandidatuře Petra Pavla. Není to ale právě ODS, která se kvůli Petrovi Pavlovi vzdala vlastní nominace? K tomu stačí doplnit, že Petr Fiala v březnu 2019 uvedl: „Generál Petr Pavel přesně ví, co potřebuje naše armáda, co potřebuje Česká republika, abychom zůstali svobodnou a bezpečnou zemí, která je pevnou součástí Západu.“ Pavel Novotný, známý nebezpečným vyhrožováním M. Vítovi, v září 2022 Nerudové vzkázal: „Měla byste odstoupit jako první.“

Petr Pavel tak patrně nemá podporu ani TOP09, ani KDU–ČSL, ani Pirátů – a co je důležité – ani části ODS. Stojí za ním tedy nejspíše hlavně Petr Fiala a Vít Rakušan. To není zrovna dobrá vizitka.

Jednota ale nepanuje ani v táboře opozičním. SPD nominovala Jaroslava Baštu. KSČM podpořila Josefa Skálu. Tato podpora však měla své limity – a Josef Skála nesesbíral potřebný počet hlasů pro svou kandidaturu. Z mého pohledu je to škoda: Ne proto, že by měl snad větší šanci zasáhnout do bojů o druhé kolo, ale že mohl ve veřejnoprávní televizi propagovat antisystémová témata, která tam jinak nesmějí zaznít.

O přízeň voličů nesnášejících Fialovu vládu měli usilovat ještě Alena Vitásková, Jiří Paroubek a Karel Janeček. Alena Vitásková si dala osobní cíl: Sto tisíc podpisů, a ty nezískala. Jiří Paroubek by rovněž neměl šanci na širší podporu voličského spektra – podobně jako Josef Středula. Ten musí spoléhat zejména na hlasy příznivců ČSSD, a těch je v současnosti jako šafránu. Karel Janeček nemůže být brán jako reprezentant alternativy vůbec vážně, když pouze papouškuje provládní postoj ke konfliktu na Ukrajině. Připomeňme si jeho památný výrok: „Cením si Zelenského, i já jsem zažil situace na hraně, třeba kolem seskoků padákem.“

K tomu připočtěme kandidaturu podnikatele Tomáše Březiny, který byl v minulosti poslancem ODS, přešel k US–DEU, koketoval s ANO, ale toto hnutí pro něho bylo „málo pravicové“, a nakonec volil SPOLU. Nyní vládu Petra Fialy kritizuje – a na této kritice se snaží nabrat u lidí body. Paroubek nakonec ani nepodal kandidaturu – a pánové Březina a Janeček byli Ministerstvem vnitra ČR z bojů o Hrad pro údajně vysokou chybovost v petičních arších vyřazeni.

Podívejme se ovšem blíže na kandidaturu šéfa odborových svazů, Josefa Středuly, který je jak členem Rady Česko–německého diskusního fóra, tak Aspen Institute Central Europe. Pokud šéf odborů není schopen nasbírat pro svou kandidaturu na prezidenta dostatečný počet hlasů od lidí – a škemrá o podpisy asociálně zaměřených senátorů, působí žalostně a směšně zároveň. Je nakonec úplně jedno, zda nakonec potřené hlasy občanů dohromady dá, neboť nedůstojné divadélko v Senátu mu již nikdo neodpáře. Takto se představitel alternativy jednoduše chovat nemůže. Podtrhuje to ale fakt, že za Středuly odbory přišly o svůj symbol – pražskou budovu, kde centrála dlouhá léta sídlila – a že odborářská protivládní demonstrace byla pohříchu bezzubá. Nedokázala zacílit na téma mírových jednání na Ukrajině, nepojmenovala totalitní vládní praktiky – a nedotkla se hrozby ekonomického kolapsu země.

Ti, kdo si myslí, že by pan Středula odčerpával hlasy Babišovi, se podle mého názoru pletou. Ti dva mají diametrálně rozdílné voliče. Středula je schopen spíše ubrat nějaké to procento Danuši Nerudové, která se snaží voliče přesvědčit o svém sociálním cítění, které jí věří asi jako Fialovi boj proti drahotě.

1) Petr Pavel: „Vzhledem k intenzivní palebné přípravě, které v posledních týdnech čelím, mě vůbec nepřekvapuje, že Andrej Babiš do toho jde. Osobně se těším, že do debat přinese oživení, ale obecně jeho kandidaturu vnímám jako hrozbu pro Českou republiku, a to kvůli populismu, který zosobňuje.“

3) Danuše Nerudová: „Andrej Babiš se do druhého kola nedostane… Andrej Babiš ani po dlouhém pátrání nenašel nikoho lepšího. Zatímco pánové protikandidáti budou v kampani řešit svou minulost, já jsem připravena zaměřit se na budoucnost nás všech.“

Velmi výmluvný je i komentář premiéra Fialy: „Rozhodnutí Andreje Babiše kandidovat na prezidenta republiky mne nijak nepřekvapilo. V demokratických zemích obžalovaný politik odchází, Andrej Babiš hledá imunitu na Hradě. A to si ČR nezaslouží.“

Někdo by měl premiérovi republiky trpělivě vysvětlit, že v demokratické zemi především nemůžeme trpět cenzuru a udávání kvůli odlišným veřejně prezentovaným názorům. Že v demokratické zemi politici, kteří podpoří podle odposlechů policie člověka evidentně zapojeného do nekalého jednání, nemohou zůstávat v ministerském křesle. A že v demokratické zemi je nepřijatelné, aby ministr obrany schvaloval terorismus, a ministr vnitra pubertálním aktivismem ohrožoval bezpečnost státu. Takovéto představitele si většina z nás vskutku nezaslouží.

Danuše Nerudová zvolila heslo o minulosti a budoucnosti, které tu ale přece již znělo v roce 2013, kdy se Karel Schwarzenberg vymezoval vůči Milošovi Zemanovi slovy: „On reprezentuje minulost, naši minulost posledních deseti až patnácti let. Doufám, že se mi podaří během těch pěti let naši zemi uvést do stavu, kdy můžeme opravdu říct, že heslo na prezidentské vlajce „Pravda vítězí“ odpovídá skutečnosti.“

Osobně by mě zajímalo, na základě jaké analýzy došla paní Nerudová k přesvědčení, že se A. Babiš nedostane do druhého kola prezidentských voleb. V rámci opozice má ANO mezi voliči dlouhodobě nejsilnější pozici. S jeho kandidátem se zkrátka počítat musí. Domnívám se, že osloví i řadu bývalých voličů ČSSD, některé voliče SPD, KSČM a možná i Přísahy. Rovněž má potenciál dostat k volbám lidi, kteří jinak volit nechodí. Zatímco zde máme trojici kandidátů spojených s vládní politikou, Andrej Babiš se v očích mnohých stane symbolem boje proti ní (a bude–li před volbami obžalován, patrně ho to ještě u odpůrců současného kabinetu posílí). Do druhého kola se tak podle mého odhadu dostane bez problému s více než 20 % hlasů. Zbývá vyřešit otázku, kdo z vládního tábora ho ve druhém kole doplní – a zda nebude situace taková, že mu bude sekundovat ještě někdo jiný (J. Bašta nebo T. Březina).

1) „Ukrajina chce těžké zbraně, bez nich nevyhraje. Jsem hrdá, že Češi strach nemají a tanky dodali. Terorista totiž rozumí jen síle. Německý pragmatismus způsobil, že Evropa tahá za kratší konec. Je na čase, aby skončil.“ (Twitter, 15. 4. 2022) Tímto výrokem se Nerudová řadí mezi „jestřáby“, kteří Českou republiku nebezpečně posouvají blíž a blíž k válečné apokalypse.

2) „Bratrům Mašínům bych vyznamenání udělila. Jako společnost jsme se totiž usnesli, že komunistický režim byl zločinný a boj proti němu legitimní, morálně oprávněný a hodný úcty.“ (iDnes, 9. 9. 2022) Podpora terorismu by neměla být vizitkou kandidáta na funkci prezidenta republiky – a podřezání spoutaného člověka terorismem je. Nebo snad paní Nerudová hodlá legitimizovat i jiný oprávněný boj proti tyranům?

Generál Pavel, pohoršující se nad populismem, očividně není schopen čelit své minulosti, kterou bagatelizuje. V souvislosti s panem Babišem mluví o hrozbě pro Českou republiku, ale hrozbou je především jeho ohebnost a naprostá amorálnost.

Danuše Nerudová se pro změnu nejspíš řídí mottem: Podle sebe soudím tebe. Jestli se totiž někdo do druhého kola dostat nemusí, je to právě ona. Z politických stran má za sebou hlavně Piráty – a to k postupu zřejmě stačit nebude.

2) Jsou tu ovšem voliči následujících subjektů: KSČM, Přísaha, Trikolora Svobodní Soukromníci, ČSSD, Volný blok ad. To bylo přes milion propadlých hlasů. Většina z nich za vládním kandidátem pravděpodobně nepoputuje.

3) Do doby zahájení prezidentských voleb se patrně ekonomická i energetická krize v České republice prohloubí – a počty nezaměstnaných budou narůstat. Řada podnikatelů zkrachuje. To vládním kandidátům příliš nepomůže. Naopak.

4) Pokračování má též válka na Ukrajině. Den 8. 11. není pouze výročím bitvy na Bílé hoře. Je rovněž dnem, kdy v USA rozhodnou volby do Kongresu o směřování nejen jich samých – ale svým způsobem i celého světa. V případě nezdaru proválečné „demokratické“ kliky J. Bidena je totiž velmi pravděpodobný kurs mírových jednání na Ukrajině. Pokud by k němu došlo, Fialovi jestřábi včetně prezidentských kandidátů s podporou jeho vlády by byli jaksi na obtíž.

5) Vládní kandidáti jsou hned tři – a to stojí ve frontě ještě Hilšer, který v senátních volbách v roce 2018 porazil Libora Michálka, který po Hradu rovněž pošilhával. Proti nim vystupují velmi silný politický soupeř – Andrej Babiš na straně jedné – a Jaroslav Bašta jako kandidát SPD na straně druhé. Nikdo jiný nemá za sebou takovou podporu jako tito dva.

1) Být členem jakékoli nadnárodní zájmové organizace (think–tanku) typu Aspen Institute Central Europe, neboť zde hrozí střet zájmů. To samé platí v případě členů Rady Česko–německého diskusního fóra. Jak má občan České republiky věřit někomu, kdo je zainteresován v organizací hájící zájmy někoho cizího?

1) Měla by to být osobnost. Někdo, kdo se nenechá kýmkoli vydírat, kdo ustojí permanentní tlak mainstreamu, pokud se vzepře globální moci. Někdo, kdo nebude toliko loutkou v něčích rukách.

Porovnám–li seznam svých požadavků s nabídkou, zjišťuji, že ideální kandidát se pro mě – a podobně smýšlející spoluobčany – nerýsuje. V takovém případě je nutné se zamyslit, co je pro mě v dané volbě prioritou. A v tom mám naprosto jasno: Zastavit kabinet Petra Fialy, než totálně zničí naši zemi. A vyplývá mi, že to se za jistých okolností může povést z dané nabídky pouze jedinému kandidátovi. Kandidátovi, který osloví voliče nejsilnější opoziční strany.

V současnosti má Česká republika jednu z nejvyšších měr inflace v Evropě, nejdražší ceny za elektřinu – a ochrana těch nejzranitelnějších je evidentně nulová a směřující k hodnotám záporným. Do toho Národní ekonomická rady vlády (NERV) přichází s požadavky na zvýšení důchodového věku, redukci nejrůznějších státních podpor, se zavedením školného a celou sérií dalších asociálních kroků včetně zavedení nemravných nadstandardů ve zdravotnictví. Kam se naše země asi posune do ledna? Nakolik potom budou u občanů oblíbení kandidáti s podporou Petra Fialy a jeho kabinetu? Již nyní se v různých průzkumech objevuje (červenec CVVM), že vládě Petra Fialy nevěří cca 70 % lidí. Berme to číslo s rezervou – ale na jeho základě můžeme konstatovat, že nadpoloviční většina občanů je proti kabinetu Petra Fialy. Jde jen o to, zda tato většina bude podle toho volit.

Vycházím–li ze stavu počátkem listopadu, očekávám, že Andrej Babiš získá nejméně 23 % hlasů. Tipnu si rozmezí 23–32 %. Na druhém místě by v současnosti nejspíše skončil Petr Pavel s nějakými 18–22 %. Otázkou je, kdo by obsadil další příčky. Kromě D. Nerudové se podle mě musí počítat rovněž s J. Baštou. Jaroslav Bašta, který jakoby v mnohých mainstreamových průzkumech ani neexistoval, může mít podporu kolem 10–20 %. Budou ho volit zejména voliči SPD a další protivládně ladění občané, kteří nejsou v prvním kole schopni volit A. Babiše. U Pavla Fischera nečekám, že by překročil 12 %, patrně bude mít méně než 10 %. Jeho budou nejspíše volit příznivci TOP09 a KDU–ČSL, pokud je na svou stranu nezíská Danuše Nerudová.

Jakou má šanci Andrej Babiš, že nakonec v prezidentské volbě zvítězí? To bude hodně záležet na voličích SPD. Ti v prvním kole patrně podpoří hlavně J. Baštu (část z nich by volila A. Vitáskovou či H. Blaška). Jestliže se do kola druhého probojuje právě expremiér Babiš s někým z tria Nerudová–Pavel–Fischer, bude (ne)účast voličů SPD rozhodující. Někteří se možná řeknou, že v takovém případě již volit nepůjdou. Pak už ale možná nebudou volit nikdy. Zde je třeba si uvědomit, že poslední krůček k naprosté totalitní vládě učiní Fialův kabinet obsazením Hradu svým člověkem. A tím A. Babiš není.

Ministerstvo vnitra připravuje legislativu, která bude mít výrazný dopad na svobodu projevu. Nepohodlné informace budou vytěsňovány na okraj či rovnou blokovány pod hrozbou vysokých finančních postihů. Představa, že kromě sněmovny a senátu a prostoru v České televizi bude mít Fialův kabinet pod palcem i Hrad, by měla mnohé občany oprávněně děsit. Jistě, Andrej Babiš není protisystémovým kandidátem. Ale protisystémový kandidát zatím nemá šanci oslovit nadpoloviční většinu voličů. Andrej Babiš je aspoň protivládním kandidátem. Pro některé stačí vyslovit jeho jméno – a vidí rudě. Jiní budou mít obrazně řečeno větší problém s barvou fialovou. A ti si uvědomují, že k dokončení novodobého Temna stačí Pavel či Nerudová v roli prezidenta.

Jestli s něčím počítat můžeme, potom s tím, že provládní voliči budou hlasovat jednotně proti Babišovi, i kdyby si samotného Satana zvolit měli. Tito voliči chodí uvědoměle ke druhému kolu senátních voleb. Každý, kdo si nepřeje, aby Fialova vláda byla krytá i z Pražského hradu, by měl zvážit, jakou budoucnost si hodlá vybrat. Premiér Fiala nás již nějaký čas připravuje na zapojení do války. Povolávací rozkazy smrdí ve vzduchu jak rady fanatického štvavého plátku Forum 24 na život bez sprchování a hygieny. Opravdu to chceme?

Velice zajímavou by též byla varianta, ve které by se utkali generál Pavel s J. Baštou. Soupeřili by tak bezpáteřný kariérista a prorežimní exponent na straně jedné – a chartista a muž pevných postojů a mravů na té druhé. Koho z nich by asi volili ti s plackou od Milionu chvilek, kteří mají plná ústa demokracie, svobody a čistého štítu uchazeče o prezidentskou funkci? Otázku pokládám jako čistě řečnickou, neboť odpověď se nabízí sama – a je prověřena letitou praxí. Navíc neočekávám, že by se pan Bašta mohl dostat do druhého kola prezidentských voleb. Na to by potřeboval absenci kandidáta za hnutí ANO.

Denisu Rohanovou, Tomáše Zimu ani Josefa Středulu za alternativu nepokládám. Rohanová a Zima budou mít tak 1–2 %, Středula bude rád za 4–5%. Protivládní volič má tak v prvním kole v podstatě dvě možnosti: 1) Již v prvním kole volit A. Babiše a doufat, že ten by mohl padesátiprocentní hranici překročit již v prvním kole. To je ovšem značně odvážná hypotéza. 2) Usilovat o to, aby se do druhého kola dostal i J. Bašta. Jeho souboj s A. Babišem by byl velmi pikantní. Ale ani s tím nelze příliš počítat. Osobně v tuto chvíli tipuji šance jednotlivých kandidátů následovně: 1) A. Babiš (31 %), 2) P. Pavel (22 %), 3) J. Bašta (19 %), 4) D. Nerudová (12 %), 5) P. Fischer (6 %), 6) J. Středula (4 %), 7) M. Hilšer (3 %), 8) T. Zima (2 %) a 9) D. Rohanová (1 %).

Uchazečka o Pražský hrad, Danuše Nerudová, patří k těm, kdo bez vyšetřování a důkazů vydali prohlášení, které nás směřovalo k třetí světové válce, tentokrát jaderné. Připomeňme si její slova: „Ruské rakety zabily dva nevinné v Polsku. Nejde o to, zda šlo o chybu či záměr. Je to nepřijatelné. Myslím na polské přátele. Je třeba postupovat s rozvahou, ale rozhodně. Způsobem, ze kterého náš nepřítel pochopí, že se nezalekneme. Že jsme silnější. Rusko je teroristický stát.“

Pro mě je nepřijatelné, aby se někdo, kdo bez jakékoli analýzy vydá takovéto unáhlené prohlášení, stal prezidentem země. Paní Nerudová plně prokázala, že se na tuto funkci nehodí – a že by byla hrozbou pro české národní zájmy.

Spojené státy americké po vyšetření události konstatovaly, že raketu odpálila ukrajinská strana. Údajně omylem. K tomu dodám, že je nezbytné, aby se podobné události vyšetřovaly. Abychom znali dráhu doletu dané rakety, odkud byla odpálena, jakým směrem atp. Jedině tak můžeme hodnověrně rekonstruovat sled událostí.

Na toto vše paní Nerudová rezignovala. Pro ni není důležitá pravda – pro ni je důležitý okamžitý postoj. Takovýto přístup k prezidentské funkci je ovšem nesmírně zhoubný. Nechtějme na Hradě fanatika. Přejme si tam člověka uvážlivého, který se nenechává strhnout emocemi a své statusy na veřejných sítích nepíše proto, aby se mu tam sešlo co nejvíce „lajků“ a pochval.

Paní Nerudová má blízko k Pirátům a jejich ministrovi zahraničních věcí, který během chvíle zničil léta pracně budovanou českou diplomacii. Ať ji tedy volí ti, kdo rádi hrají ruskou ruletu. My ostatní jí vystavme jasné a nesmlouvavé vysvědčení – STOP.

Pak nám zde zůstávají Josef Středula, Denisa Rohanová a Tomáš Zima. Josef Středula by rád jako opoziční kandidát vystupoval, ale to by nesměl žadonit o hlasy provládních senátorů. Těm měl slíbit, že v případě, že vypadne v prvním kole, nepodpoří v kole druhém A. Babiše. Tím tedy nahrává vládním stranám – a za opozičního kandidáta ho rozhodně nepokládám.

Petr Pavel si může oddechnout, že proti němu po svém vyřazení nakonec nenastoupí Tomáš Březina, který mu mohl brát hlasy nespokojených voličů ODS. Vyřazen byl rovněž Karel Janeček. U obou jmenovaných, stejně jako v případě Karla Diviše, byla zjištěna enormní chybovost při kontrole petičních archů. Podobná chybovost se vládním kandidátům zjevně vyhnula.

Pro nás všechny, kdo si na Hradě vládního kandidáta mít nepřejeme, zůstali v klání o Hrad v podstatě jediní dva politici: 1) Andrej Babiš a 2) Jaroslav Bašta s tím, že ve druhém kole je zapotřebí podpořit toho z nich, kdo se do tohoto kola dostane. Jestliže tak neučiníme, kabinet Petra Fialy bude moct svou proválečnou a tvrdě asociální a pro náš stát likvidační politiku praktikovat bez sebemenších potíží. Potom nám už nepomohou ani všichni svatí.

Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Nezávislou skupinou Věrni zůstaneme a Českým národním sdružením jako svou 780. publikaci určenou pro vnitřní potřeby vlasteneckých organizací. Praha, 2.prosince 2022